http://mirosmajda-ff.blog.cz/ cs <div>Směr bar! - 4. díl</div><div>krátký a tak o ničem díl..:D</div><hr /><div><br /></div><div>Od Patrika jsem přišel až odpoledne, hned jsem se natáhl do obýváku na pohovku a zapl televizi. Projel jsem snad všechny kanály, bohužel nikde nic nebylo. Opět jsem televizi vypl a lehl si na záda, zadíval jsem se na strop a najednou si uvědomil, jaké je tady ticho.</div><div>Zvedl jsem trochu hlavu a zadíval se do kuchyně. Jako bych čekal, že tam uvidím stát nějakou dívku, která nám právě teď připravuje něco k jídlu. Poslední dobou jsem si toto ticho uvědomal víc než cokoli jiného. Cítil jsem i v sobě tu prázdnotu, i když jsem s nějakou náhodnou slečnou, kterou jsem sbail v baru jen proto, abych si užil.<br /></div><div>Vím, že je to vůči těm slečnám odporné, ale to si říkám teď. Už se vidím v baru, kde mi to bude úplně jedno, na prázdnotu si nevzpomenu, budu toužit jen po tom jednom. Asi jsem ještě nenašel tu jednu, pro kterou bych byl ochotný se toho vzdát a být ji věrný.</div><div><br /></div><div>Jak jsem tak přemýšlel, měl jsem čím dál horší náladu. Zatřepal jsem hlavou a posadil se. Rozhlédl jsem se po místnosti, můj pohled padl na moji sbírku Cdček. Vstal jsem a sklonil se ke stojánku, vyndal jsem moje oblíbené a na pc ho pustil. Udělal jsem si prostor na cvičení a začal s protahováním. Soustředil jsem se pouze na hudbu a správné cvičení a na churné myšlenky už nebyl čas.</div><div><br /></div><div>A bylo tu pondělí a do víkendu tak dalekoo! Ale práce vůbec nebylo, ale o to to bylo horší - strašně se to vleklo. Jediné co mi uteklo, byla pauza na oběd! Protože jsem v ulici potkal spoustu krásných slečen v krátkých kraťáskách a tílečkách.<br />Byl jsem tam rád, když jsem došel domů, ale byl jsem úplně bez nálady. A to mě ještě dorazil Patrik, který pár minut po tom, co jsem přišel z právě, a už zvonil u dveří.</div><div><br /></div><div>"Čáu, Max!" zakřičel, když jsem otevřel. Jen jsem kývl na pozdrav a pustil ho dovnitř. Okamžitě se řítil do obýváku a skočil na sedačku. Opřel jsem se futra a jen něj zíral.</div><div>"Čo je?" podivil se. Jen jsem mávl rukou, Patrik pokrčil rameny a už spustil.</div><div>"V piatok je v Coctail nejaká akcia, pojdeme, ne?" zasmál se a natáhl ruku na placáka.</div><div>"A čo to je za akciu?" zamračil jsem se.</div><div>"Nie je to jedno? Pojď!" řekl a ještě víc natáhl ke mně ruku. Pomyslel jsem na pátek.. na spoustu holek, s úsměv si s Patrikem plácl!</div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1205/smer-bar-4-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1205/smer-bar-4-dil Směr bar! Sun, 20 May 2012 18:34:43 +0200 <div>Směr bar! - 3. díl</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>Domů jsem dorazil okolo půl druhé, rychle jsem skočil do sprchy a potom s ručníkem omotaným kolem pasu jsem zamířil do ložnice. Dveře jsem nechal otevřené, ručník hodil na zem a natáhl si čisté boxerky. Pak už jsem zalehl do studené postele. Složil jsem si ruce pod hlavu a díval se do stropu. Dnešní večer se vydařil, i když trochu jinak, než jsem si ho přestavoval, ale byl jsem spokojený. Vzpomněl jsem si na scénu na toaletách a uchechtl se. Pak ani nevím jak, jsem usnul..</div><div><br /></div><div>"Kto je?" ozval se z mluvítka Patrikův chraplavý hlas.<br />"Tu Max.. otvor," řekl jsem ve zkratce a už byl slyšet bručák. Zatlačil jsem do dveří a rukou v kapse jsem vybíhal schody. Zastavil jsem se před jeho dveřmi a zběsile zaklepal. Za pár vteřin jsem uslyšel dupot a dveře se rychle otevřely.</div><div>"Čo robíš?!" vyjel po mně Patrik. Zasmál jsem se, vyzul si boty a vcházel dovnitř. Patrik do mě lehce strčil a zazubil se. Šel jsem do obýváku, ale hned mezi dveřmi jsem zůstal stát. Partik mě obešel a došel k oknu, aby ho otevřel.</div><div><br /></div><div>"Prečo si nesadneš?" podivl se a dal si ruce v bok.</div><div>"Sadnúť? Veď nie je kam!" rozhodil jsem rukama na pohovku. Byla úplně ověšená oblečením, nebylo na ní ani centimetr místa. Taky doma nemám moc uklizeno, ale tohle?!</div><div>"Tak ja to dam nastranu.." protočil oči Patrik, "nevedel som včera, čo si vezmem na seba," pokřil rameny. Vykulil jsem oči, ale radši to dál nekomentoval. Pozoroval jsem Patrika, který se snažil co nejvíce toho pobrat a hodit to vedle pohovky. Pak jsem si konečně mohl sednout, ale nejprve jsem mu podal ponožku, která se mu jaksi zatoulala.</div><div>"Tak povedaj. Čo bolo včera?" zeptal jsem se a pohodlně se usadil na pohovce.</div><div>"Prišiel som o pátej ráno," řekl a zasmál se.<br />"Fihaa, tak to ste si poriadne užívali, čo?" zasmál jsem se a natáhl ruku na placáka.</div><div>"Jasné! Bola skvelá, totálne ma dostala," řekl Patrik a stiskl pěst. Chvilku ještě povídal nějaké detaily, ale pak se začal ptát mě.</div><div><br /></div><div>"No, k nej sme vobec nedošli," řekl jsem a poposedl si na sedačce.</div><div>"Čo? Nič nebolo?" podivil se Patrik a zaujatě na mě zíral.</div><div>"Práve, že bolo! Zatiahla ma tam na záchody," pleskl jsem se do stehem.</div><div>"Dračica!!" vykřil Patrik, "a čo bolo pak?"</div><div>"Pak? Nič, išiel som domov," řekl jsem prostě.</div><div>"A ona išla s tebou?" nechápal.</div><div>"Nie, nechal som ju tam."<br />"Počkaj!" zvedl Patrik ruce, "ty si ju.. robíš si prdel?" začal se strašně smát. "Važne si ju tam nechal a sám si odišiel domov?" stále se smál. Přikyvoval jsem a řekl mu, jak to probíhalo. </div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1205/smer-bar-3-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1205/smer-bar-3-dil Směr bar! Thu, 17 May 2012 19:09:00 +0200 <div>Směr bar! - 2. díl</div><hr /><div><br /></div><div>Pěkně jsme se rozjížděli, teda hlavně Žaneta, slušně to míchala. Já jsem se držel piva a věděl jsem, že u toho i zůstanu. K půlnoci už byla Žaneta velmi přítulná, byla přisunutá svojí stoličkou úplně u mě, nohy si dala mezi ty mé a vždy když se zasmála zabořila mi hlavu do hrudi.</div><div><br /></div><div>Objednal jsem ji ještě jeden drink a stále s ní flirtoval. Byla ze mě úplně mimo, visela mi na rtech a když už jsem uznal, že je ten správný čas, naklonil jsem se a vsál její spodní ret. Začínal jsem pomalu a ona se řídila podle mě, čekala až udělám další krok. A taky jsem ho udělal, pronikl jsem jazykem do jejích úst. To ji tak dostalo, začala mi oplácet vášnivé polibky a dokonce si na mě obkročmo sedla - tím dostala ona mě. Chytil jsem ji za zadeček a nepřestával líbat. Tuhle dnes dostanu.. na 100%.</div><div><br /></div><div>Za chvilku se ode mě odtáhla a snažila se popadnout dech, díval jsem se na ní s úsměvem a za bradu jsem si ji přitáhl zpátky k sobě. Hned co se mé rty dotkly jejího krku, blaženě vydechla a zašeptala mi do ucha.<br /></div><div>"Nepojdeme ku mne?" Široce jsem se usmál a oddálil se od jejího krku. Dívala se na mě, v očích očekávání a neuvěřitelná touha.</div><div>"Ideme," řekl jsem prostě a stoupl si. Podržel jsem si ji, a potom opatně položil na zem. Zaplatil jsem její drink, oblékl jsem si bundu a davem jsme se prodírali ke schodům a nahoru. Držel jsem ji kolem pasu a když jsme se zasekli mezi skupinkou lidí, opět jsem ji poškádlil rty na krku. Konečně jsme se dostali ke schodům a vycházeli nahoru. Vyšli jsme až do průchodu, koukl jsem na Žanetu a chtěl jsem pomalu odcházet. Ale to se ke mně přitočila Žaneta, přitáhla si mě za límec bundy a nedočkavě mě políbila. Přitlačil jsem ji k protější stěně, naše těla na sebe byla doslova přilepená.</div><div><br /></div><div>"Nevydržím to až ku mne," řekla mezi polibky. Ze začátku jsem nechápal, ale když mě začala tahat k záchodům, měl jsem jasno. Rozrazil jsem dveře a zacouvali jsme na dámské toalety. Zakopl jsem za sebou dveře a schodil ze sebe bundu. Žaneta se neobtěžovala s nějakým svlékáním, jen si vrhnula sukni nahoru a už stahovala moje kalhoty. Rychle jsem vytáhl ze zadní kapsy kondom a džíny byly u mých kotníků. Trhnutím si stála krajkované kalhotky a to samé udělala i s mými boxerkami. Vyzvedl jsem si ji na sebe, objala mě kolem boků a si ji opřel o studenou stěnu. Chvíli jsem se věnoval jejím rtům a pomalu do ní vnikal. Až když jsem se dostal až nadoraz, naše tempo se nebezpečně zrychlilo. Oba jsme si to užívali, byl to skvělý požitek.. sice rychlý za to intenzivní.</div><div><br /></div><div>"Tak toto si už na seba asi nevezmem," řekla, když jsme se začali oblékat, a zvedla svoje kalhotky. Byly úplně zničené. Zasmál jsem se, ona se mnou a hodila je do koše. Opět jsem na sebe hodil bundu a opřel se o stěnu. Upravovala se u zrcadla a pak na mě krátce koukala.<br />"Ešte si odskočím," usmála se.</div><div>"Dobre, počkám vonku," přikývl se a ocházel ze záchodů.</div><div>Nezastavil jsem se v průchodu, ale vyšel úplně ven a rychle ocházel k sobě domů. Celou cestu jsem se usmíval, bylo mi skvěle. Jak asi dopadl Patrik? </div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1205/smer-bar-2-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1205/smer-bar-2-dil Směr bar! Sun, 13 May 2012 19:20:00 +0200 <div>Ano, šéfe? - 39. díl závěrečný díl.. </div><div>ukončuji tuto povídku.. možná trošku nečekaně, ale myslím, že je čas se přesunout k další a to je Směr bar! Moc děkuju všem, co jste ji četli a hlavně za komentáře.. :)) </div><hr /><div><br /></div><div>"Ďakujem," podal ruku doktorovi, "možem ísť za ňou?"<br />"Na chvíli ano, ale jestli bude spát, nechte ji...teď to potřebuje," usmál se doktor a nasměroval Mira na její pokoj...</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Pomalu otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Markéta ležela na nemocniční posteli - spala - v koutě pokoje byla rozsvícená lampa. Miro potichu vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. Tichými kroky se přiblížil k její posteli. Klidně spala, opatrně položil ruku na její břicho a dlouze se díval na její tvář. Pak se posadil na židli u její postele. Složil si ruce pod bradu a byl ochotný zůstat klidně celou noc.</div><div><br /></div><div>Otevřela jsem oči, zabručela a koukla na jednu a druhou stranu. Uviděla jsem Mira, který seděl na židli a díval se na mě. Usmál se a stoupl si, přišel ke mně a vzal mě za ruku. Široce jsem se usmála a stiskla jeho ruku.</div><div>"Ako sa cítiš?" zeptal se tiše a ještě se víc ke mně naklonil.</div><div>"Trochu unaveně," řekla a jsem a nadzvedla se na loktech. Ale Miro mě hned lehce zatlačil zpátky do polštáře.</div><div>"Odpočívaj," řekl a upravil mi polštář pod hlavou.</div><div>"Ale já jsem chtěla políbit," zaprotestovala jsem. Miro se jen usmál a už se ke mně skláněl. Lehce mě políbil, když už se chtěl odklonit, mírně jsem se nadzvedla, abych náš polibek ještě prodloužila.</div><div><br /></div><div>Pak si Miro sedl na okraj mé postele, ani jeden jsme nepromuvili, jen jsme se na sebe dívali. Viděla jsem, že Mira něco trápí, proto jsem mu stiskla víc ruku. Miro si dlouze vzdychl a smutnýma očima se na mě podíval.</div><div>"Nemal som ťa nútit do toho milovania, teraz by si nebola tu."</div><div>"Miro," začala jsem mluvit, ale Miro pokračoval dál.</div><div>"Mohli sme prísť o babatko. Tak dlho sme sa snažili.. prepač," podíval se na mě lesklýma očima.</div><div><br /></div><div>"Miro, poslouchej mě," opět jsem se zvedla na loktech, ale tentokrát jsem se nenechala znovu položit, " milovat jsme se chtěli oba. Tohle se prostě stává, ty jsi nic neprovedl," opatrně jsem se posadila a pohladila ho po tváři. "Miminko je v pořádku, já jsem v pořádku," usmála jsem se a přitiskla se k němu.</div><div>"Milujem ťa," zašeptal mi do kůže. Kousek jsem se odtáhla.</div><div>"Já Tebe," usmála jsem se, vzala jeho obličej do dlaní a políbila.</div><div>"Mala by si odpočívať," řekl po chvilce. Přikývla jsem a položila se na postel. Miro mi upravil peřinu, pohladi po ruce a sedl si opět na židli.</div><div>"Zostanem kým nezaspíš," řekl tiše a přisunul židli k posteli. Položila jsem svoji ruku na tu jeho, kterou měl položenou na kraji postele. Dívala jsem se do jeho tvářš.. usmívala se. Pomalu jsem zavírala oči, ale stále jsem cítila jeho pohled na mém obličeji a doteky prstů na mé ruce...</div><div><br /></div><div>Teď už bude všechno jen dobré, jsme s Mirem šťastní. Nyní jen čekat na příchod miminka..</div><div><br /></div><div><strong>KONEC</strong></div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1205/ano-sefe-39-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1205/ano-sefe-39-dil Ano, šéfe? Tue, 08 May 2012 19:13:00 +0200 <div>Ano, šéfe? - 38. díl</div><hr /><div>"Čo sa deje??!"</div><div><br /></div><div>"Začala jsem krvácet," zašeptala jsem a do očí se mi opět nahrnuly slzy. Miro chvíli stál úplně bez hnutí, pak se vzpamatoval a začal plašit.</div><div>"Prečo si ma nezobudila?" řekl hlasitě a přes hlavu si natáhl tričko, které měl přehozené přes křeslo.</div><div>"Myslela jsem, že to přejde," zavrtěla jsem zmateně hlavou. Vím, byla jsem hloupá.. nechci do nemocnice!<br />Miro ke mně přiskočil, pohladil po vlasech a snažil se mě uklidnit slovy, že miminko je určitě v pořádku.<br />"Teraz ťa vezmem do nemocnice," vzal mě kolem pasu a pomohl mi vstát. Narychlo jsem se oblékla a už jsme s Mirem scházeli schody a mířili k autu.<br /><br />Miro rychle vyjel, nadával na každé světelné křižovatce. Každou chvilku mě pohladil po ruce, kterou jsem křečovitě svírala okraj sedadla. Vytřeštěně jsem se dívala dopředu, občas pohlédla na Mira. Nevnímala jsem, kudy právě jedeme, nevšímala jsem si aut, které jsme předjížděli. Všechno jsem slyšela z dálky, bála jsem se, že omdlím.</div><div><br /></div><div>"Zlatko, už sme tu," uslyšela jsem Mira z mé levé strany. Už mi otevřel dveře.. nevím, jak dlouho jsme jeli. Jen jsem doufala, že nepřijedeme pozdě. Opatrně jsem vylezla z auta, Miro mě opět chytil kolem pasu a šli jsme na příjem.<br />V nemocnici byl naprostý zmatek nebo aspoň mě to tak připadalo. Posadila jsem se na měkkou sedačku, Miro se rozhlédl a už mířil k prosklenému okénku, které bylo kousek od nás.</div><div><br /></div><div>"Moja priateľka začala krvácať," slyšela jsem, jak neklidný má hlas, "je v druhom mesiaci tehotenstva," řekl a otočil se na mě. Zmučeně na mě pohlédl a opět se podíval na tu postarší paní za okénkem. Paní okamžitě někam volala, pak vyšla a přenechala své místo kolegyni. Něco řekl Mirovi, ale to už jsme neslyšela. Pak jsem viděla, že někam odchází, Miro si rukou prohrábl vlasy a rozhlédl se kolem sebe a přišel za mnou.<br /></div><div>"Neboj sa, už o tebe vedia. Pani išla pre vozík, doktor ťa hned prijme," sděloval mi šeptem a hladil po tváři. Chytla jsem jeho ruku a políbila ji do dlaně. A to už byla paní zpátky i s vozíkem. Opatrně jsem si sedla a už jsem chtěla být u doktora, aby mi řekl, jestli je miminko v pořádku.</div><div>"Počkejte si tady, doktor vám pak přijde říct," řekla mile Mirovi. Miro mě v rychlosti políbil, vyjeli jsme, všimla jsem si - ještě než jsem zajela za roh - jak Miro těžce usedl na lavičku a hlavu složil do dlaní.</div><div><br /></div><div>Miro seděl na lavičce, připadalo mu to jako celá věčnost. Stále se díval na hodiny, které byly na protější straně místnosti. Nevěděl, jak dlouho ji budou vyšetřovat.. jediné co chtěl, bylo znát jestli je Martkéta a miminko v pořádku. Nevěděl, co už má dělat, nohy se mu klepaly stejně tak jako ruce. Otočil hlavu a uviděl jak se z konce chodby přibližuje nějaký doktor. Možná to byl právě on, na kterého čekal. Rychle se zvedl a čekal!<br /><br />"Pan Šmajda?" zeptal se, když došel až k němu. Miro zatím nebyl schopný jediného slova, mlčky přikývl.</div><div>"Je v poriadku? A čo babatko?" vychlil po chvilce.</div><div>"Jsou v pořádku. Plod naštěstí nebyl poškozen. Krvácení mohlo způsobit situace pod velkým stresovým tlakem a nebo taky sex," začal doktor vyjmenovávat příčinny. Miro sklopil hlavu.</div><div>"Sex, ač velmi opatrný, může někdy tohle způsobit. Provedl jsem ultrazvukové vyšetření, nebylo nutné nasazovat léky pro zpevňování cév. Doporučuji klidový režim, zatím si ji tady necháme. Pokud nebude mít horečku, bude v úplném pořádku." Na Mirovi bylo vidět, že mu spadl neuvěřitelný balvan ze srdce.</div><div>"Ďakujem," podal ruku doktorovi, "možem ísť za ňou?"<br />"Na chvíli ano, ale jestli bude spát, nechte ji...teď to potřebuje," usmál se doktor a nasměroval Mira na její pokoj...</div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1205/ano-sefe-38-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1205/ano-sefe-38-dil Ano, šéfe? Fri, 04 May 2012 15:50:00 +0200 <div><div id="youtubefbce"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/Hd9Mm5KmKJc/0.jpg" style="width:560px;height315;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/Hd9Mm5KmKJc","youtubefbce","560","315","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div><div>P.S... další díl FFky zítra a o víkendu slibovaná jednorázovka..:))</div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1205/max-jason-mai-don-t-close-your-eyes-official-video http://mirosmajda-ff.blog.cz/1205/max-jason-mai-don-t-close-your-eyes-official-video Wed, 02 May 2012 19:43:11 +0200 <div>Ano, šéfe? - 37. díl</div><hr /><div><br /></div><div>Hned po tom co Kamila odešla jsem zmizela v koupelně. Naložila jsem se do vany, bylo ticho, ale za chvilku jsem uslyšela, jak Miro s někým mluví.. pravděpodobně telefonoval. Doufala jsem, že to nebyla nějaká pohotovost nebo jiná kravina, která by ho donutila jít zpět do práce. Vzdychla jsem si a rukou lehce přejela po povrchu vody.</div><div>Zavřela jsem oči a zůstala ve vaně, dokud voda nezačala chladnout. Po několika minutách se ozvalo hlasité zabouchání na dveře. Leknutím jsem otevřela oči a trocha vody vystříkla na podlahu.</div><div><br /></div><div>"Miláčik? Si tam už dlho, si v poriadku?" uslyšela jsem Mira, který stál na druhé straně dveří.</div><div>"Ano, jsem v pořádku. Jen odpočívám," řekla jsem a rukou si přejela po tváři.</div><div>"Dobre," řekl jen a odešel zpátky do kuchyně. Nechtělo se mi vůbec vylézt, byla jsem líná pohnout i jediným prstem. Ale protože voda už byla studená, pomalu jsem vstala, sáhla po měkkém ručníku a poté se zabalila do županu.</div><div><br /></div><div>Miro seděl v kuchyni, něco zkoumal na internetu. Když jsem vešla, podíval se na mě a usmál se. Prošla jsem kolem něho, pohladila ho ve vlasech. Opřela jsem se o linku a nepřítomně se dívala na prostější stěnu. Ani jsem nepostřehla, že se Miro zvedl. Zaregistrovala jsem ho, až když se dotkl mé ruky. Pevně si mě k sobě přitiskl a po chvilce mi rukama zajel pod župan. Ucuila jsem se a nechala se, aby mě vzal do náručí. Pomalu se mnou šel do ložnice, opatrně mě položil na postel. Vysvlékl mě a začínal se dotýkat mého těla.</div><div><br /></div><div>"Miro..buď velmi něžný. Kvůli miminku," řekla jsem a na chvilku zastavila jeho ruce.</div><div>"Viem to, neboj sa," uklidnil mě pohlazením po tváři a rty přemístil na můj krk. Miro si počínal velmi něžně, po dlouhé době jsme se milovali...</div><div><br /></div><div>Ráno se Miro probudil, usmál se a podíval se na druhou půlku postele. Ale Martkéta tam nebyla, vstal a protáhl se. Oblékl se a vyšel z ložnice.<br />"Zlatko?" zavolal, když otevřel dveře, ale pak ji uviděl. Seděla na pohovce v obýváku, měla uplakané oči, rukou se držela za břicho a dlouze se na něho podívala. Miro se zděsil!<br />"Čo sa deje??!" </div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-37-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-37-dil Ano, šéfe? Sun, 29 Apr 2012 13:50:21 +0200 <div>Ano, šéfe? - 36. díl</div><hr /><div><br /></div><div>Ráno mě probudilo bouchnutí dveří, rychle jsem vstala a šla do předsíně.. Miro právě přijel.</div><div><br /></div><div>"Tvoj princ sa vrátil!" zvolal se smíchem a roztáhl náruč. Přiběhla jsem k němu, padla mu do náruče a přitiskla prst na rty, aby tolik nekřičel. Jeho rty se roztáhly do širokého úsměvu, zaklonil hlavu, abych mu přestala zakrývat pusu. Pak hlavu s velkou rychlostí vrátil ke mně a nedočkavě se přisál na mé rty. Oplácela jsem mu jeho polibky a pevně ho objemula kolem krku. Miro sundal z ramene cestovní tašku a začal si svlékat budnu, aniž by jeho rty opustily ty mé. Když se jeho ruce snažily dostat pod mojí košilku, už jsem věděla, co má za lubem. Nikdy bych se nebránila, ale dnes jsem musela.</div><div><br /></div><div>"Miro, to nejde," řekla jsem, když na krátkou chviličku sjel svými rty na můj krk a já měla možnost promluvit.</div><div>"Prečo?" byl zmatený.</div><div>"V obýváku spí Kamila," řekla jsem a hodila hlavou k obýváku. Teď jsem trochu litovala toho, že jsem Kamilu pozvala :D.</div><div>"Ale spálňa je predsa volná," řekl a znovu se jeho rty ocitly na mém krku. Musela jsem se zasmát a znovu ho zastavila - ač velmi nerada!</div><div>"Přece nemůžeme... když ona spí hned vedle." Miro zaskučel a přitiskl se ke mně.</div><div>"Tak ju prebuď a pošli domov," navrhl a očka se mu zaleskla.</div><div>"Miro.. to nemůžu," zasmála jsem se opět. Takovýhle nebýval.. dokázal se ovládat. Ale líbilo se mi, jak po tom touží, jak se nedokáže ovládat. Miro opět vzdychl a opřel se o futra.</div><div><br /></div><div>"To vydržíme. Po snídani půjde domů," usmála jsem se na něj a chtěla jít do kuchyně připravit něco k jídlu, když jsem dostala neuvěřitelnou chuť ho ještě víc vydráždit. Jazykem jsem objela jeho rty, pak se na ně přisála a dlouze líbal. Už už jsem se odtahovala, neodpustila jsem si, ho lehce do rtu kousnout. Potom jsem od něj kousek odstoupila.</div><div><br /></div><div>Díval se na mě, oči mu hořely touhou.</div><div>"Tak to nezvládnem," zavrtěl hlavou. Opět jsem se zasmála na jeho výrazem a v tu chvíli jsme uslyšeli jak se v obýváku začala Kamila vrtět. To už bude vstávat, rychle jsem se postavila vodu na ranní kávu.</div><div><br /></div><div>Kamila opravdu za chvilku vylezla a posadila se ke stolu v kuchyni. Miro nervozně přecházel po kuchyni, pak se zastavil, přiskočil ke dřezu a opláchl si obličej studenou vodou. Potlačila jsem smích a odnesla Kamče kávu. Sedla jsem si vedle ní a vzala do ruky hrneček. Koukla jsem na Mira, který stále stál u linky a opíral se o ní. Zíral na mě a pak na hodiny. Měla jsem v plánu ho ještě nějak poškádlit, ale usoudila jsem, že by to nebylo nejlepší.. už tak se hodně trápil..:D</div><div>Kamila dojedla, prohodila se mnou pár slov, ale všimla si, že Miro je nějaký nevrlý, proto si sbalil svoje věci a už ocházela se upravit do koupelny. Pak rychlým "Ahoj," se se mnou a Mirem rozloučila..</div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-36-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-36-dil Ano, šéfe? Sun, 22 Apr 2012 18:15:16 +0200 <div>Ano, šéfe? - 35. díl<br />Nuda díl.. </div><hr /><div><br /></div><div>Byl pátek večer, já s Mirem jsme už byli doma. Seděli jsme v kuchyni, Miro hledal něco na internetu a já prohlížela letáky s nábytkem. Potřebovali jsme nové věci do obýváku a pomalu jsem začala obhlížet i nějaký nábytek do dětského pokojíčku.</div><div><br /></div><div>Po chvilce se Miro zvedl od stolu, vytáhl z kapsy mobil a pak si ho přiložil k uchu.</div><div>"Komu voláš?" zeptala jsem se a odložila leták.</div><div>"Len kvoli tomu školenie," řekl rychle. Chtěla jsem se ještě na něco zeptat, ale to už Miro zvedl ruku a promluvil do telefonu. Začal se procházet po kuchyni a každou chvilkou mluvil víc a víc nahlas, ale nekřičel.</div><div>"Ja viem, že som nebol ani minule a ani pred štrnástimi dňami. Ale pochopte, že.." ztichl a poslouchal. A to už jsem se zvedla já, přešla jsem k Mirovi a tiše zaštptala, aby to položil. Miro se omluvil, že zavolá za chvíli.</div><div><br /></div><div>"Klidně jeď. Opravdu jsi tam už dlouho nebyl a vždycky to bylo kvůli mně," řekla jsem a pohladil ho po rameni.</div><div>"Ale ja ťa tu teraz nechcem nachávať samotnú," zaprostestoval.</div><div>"Vím, že se tam vždycky těšíš, tak jeď. Domluvím se s Kamilou, aby u mě tu jednu noc přespala.. nebudu tu sama," usmála jsem se. Miro chvíli váhal, pak zase začal brblat, že zůstane doma. Už jsem se s ním nehodlala bavit, vzala mu z ruky telefon a připravila mu číslo.</div><div>"Zavolej mu zpátky," vložila jsem mu mobil zpátky do ruky, stoupla si na špišky políbila na tvář. Opřela jsem se o linku a sledovala ho. Koukla na mě se smutným výrazem, máchla jsem rukama, jako bych ho chtěla postrčit. Usmál se a opět se s tím pánem spojil. Zítra ráno odjíždí..</div><div><br /></div><div>Ráno jsem vstala spolu s Mirem, abych mohla být aspon nějakou dobu s ním. Miro se rychle nasnídal, pak ještě v tašce lovil nějaké papíry, aby si zkontroloval, jestli má opravdu všechno, co bude potřebovat.</div><div>"Máš všechno?" zeptala jsem se ho ještě, když se oblíkal v předsíňce.</div><div>"Mobil, klúče, peniaze..." vyjménovával a poklepával si na kapsy, ve kterých měl to všechno.</div><div>"Opravdu príde tá Kamila?" zeptal se, když si nazouval boty.</div><div>"Joo, jsem s ní domluvená," odpověděla jsem už asi po sté!</div><div>"Tak," narovnal se, odfoukl z očí vlasy a přitiskl si mě k sobě. Pak dlouze políbil a se slovy "Vidíme sa v nedelu," sebíhal schody a posílal vzdušný polibek.</div><div><br /></div><div>Večer přišla Kamila a tentokrát přinesla místo obvyklého vína jen pomerančový džus a nějaké ty sladkosti z cukrárny. Zasedly jsme k televizi, vesele komentovaly telenovely a popíjeli džus! </div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-35-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-35-dil Ano, šéfe? Thu, 19 Apr 2012 19:15:00 +0200 <div>Ano, šéfe? - 34. díl</div><hr /><div><br /></div><div>Každým dnem jsem se chytala na návštěvu k doktorovi, ale stále mi to nevycházelo. Vždy mi do toho něco vlezlo, buď to v práci nějaké lítání po úřadech nebo zase doma. Miro mě už k doktoru přímo nutil, oba jsme byli zvědaví, zda už to tentokrát vyšlo. Věděla jsem, že tam musím jít, ale pokaždé z toho sešlo.</div><div><br /></div><div>Ale dnes jsem byla rozhodnuná, že tam zajdu. Ráno jsem si vzala auto a jela do jeho ordinace, mezitím mi několikrát volala Kamila. Když jsem zastavila před ordinací zavolala jsem jí zpět. Začala mi vyšilovat do telefonu, že dnes přišla kontrola a já ji nepřipravila materiály, které jsem ji měla nechat na stole. Zaúpěla jsem, snažila jsme si vybavit, kam jsem je jen mohla dát.</div><div><br /></div><div>"Koukni mi do šuplíků," navrhla jsem. Slyšlela jsem jak Kamča rychle otevírá šuplíky a převrací veškerý jejich obsah.</div><div>"Tady nejsou!" zakřičela mi do telefonu.</div><div>"Uklidni se, bože!" začala jsem být už pěkně nepříjemná. Ztichla jsem a usilovně přemýšlela. Slyšela jsem jak Kamila s někým mluví, její hlas byl víc a víc nabroušený.</div><div>"Markéto.." řekla zničeně.</div><div>"Hele, koukala jsi do těch šanonů, co jsou na poličce?" řekla jsem a když Kamila neopovídala, vysvětlovala jsem dál. "koukni do toho prvního z kraje, tam by to mělo být," nervozně jsem koukla na hodinky.</div><div>"Dobře, kouknu se tam," zabručela a zavěsila. Naštvaně jsem hodila mobil do kabelky a vylezla z auta. Začala jsem brbla, teď tam zase bude hodně lidí a budu tam sedět celé dopoledne.</div><div><br /></div><div>Sedím v ordinaci, přede mnou čekájí ještě dvě paní. Vzdychla jsem si a koukla na hodinky. Po půl hodině jsem přišla na řadu. Řekla jsem doktorovi, že mám už velké spoždění. Koukl do mé karty, blebtl něco o mé laparoskopii a se slovy: tak se na to podíváme, se zvedl.</div><div>Za pár minut už jsem nervozně seděla za jeho stolem. Něco chvilku ťukal do počítače, pak prohlížel nějaké snímky, pak zvedl oči a chvíli se na mě díval. Nevím, ale jeho pohled mě znervoznil ještě víc a čekala jsem, že mi řekne, že těhotná opět nejsem. Připravovala jsem se na to zklamání a sklopila hlavu.</div><div><br /></div><div>"Váš přítel bude mít radost." Šubnutím jsem zvedla hlavu a nechápavě na něj zírala.</div><div>"Jste v pátém týdnu, gratuluju," usmál se. Dlouze jsem vydechla a prohrábla si rukou vlasy.</div><div>"Tak dlouho se snažíme a konečně se nám to povedlo," řekla jsem tiše a pohladil si břicho. Při odchodu jsem doktorovi podala roztřesenou ruku a odcházela z ordinace. Byla jsem tak šťastná, že jsem ani nevmímala lidi kolem sebe, takže jsem málem na parkovišti vrazila do nějaké slečny. Sedla jsem do auta a chvíli setrvala v úplném tichu. Po chvilce jsem si utřela slzu, která mi stekla po tváři a nastartovala. Jela jsem rovnou za Mirem do práce musela jsem mu tu novinku povědět.</div><div><br /></div><div>Vešla jsem do naší firmy a hned mířila do Mirovo kanceláře, ale na schodech mě chytla stále naštvaná Kamila. Chytla mě za ruku a probodávala mě pohledem.</div><div>"Nezlob se.. zapomněla jsem na to. Ale teď musím za Mirem," žvatlala jsem rychle a stále se usmívala. Vyvlékla jsem se z jejího sevření a utíkala nahoru. Ani jsem nezaklepala a vpadla dovnitř, u Mira právě byla kontrola, ale to mě nezajímalo. Vyhledala jsem Mira, který stál u okna a sledoval patru lidí, jak něco kontrolují. Když mě uviděl přešel ke mně, okamžitě jsem se mu vrhla kolem krku.</div><div><br /></div><div>"Čo sa deje?" ptal se. Odtáhla jsem se od něj, dívala se do jeho krásné tváře, pohladila ho po líčku a..</div><div>"Jsem těhotná," vydechla jsem a moje oči se znovu zaleskly.</div><div>"Bože, to je úžasné," pevně mě objal, a pak mi začal zasypával obličej polibky a následně se přisál na mé rty. Dlouhou dobu mě nepoštěl ze svého náručí a stále opakoval, jak je šťastný...</div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-34-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-34-dil Ano, šéfe? Sun, 15 Apr 2012 14:34:27 +0200 <div>Ano, šéfe? - 33. díl</div><hr /><div><br /></div><div>Jednu sobotu ráno jsem vstala jako první, došla jsem do kuchyně a sáhla po neperlivé vodě. Opřela jsem se o linku a očima bloudila po místnosti. Moje oči se zastavili na kalenáři na malé poličce u okna. Zamračila jsem se, odložila láhev na linku a natáhla se pro kalendář. Pomalu jsem začala otáčet listy na předchozí měsíc. Po chvilce jsem slyšela kroky, Mirovo kroky, pomalu se šoural do kuchyně.</div><div><br /></div><div>"Čo tu robíš?" zeptal se tichým hlasem a pak se neubránil zívnutí. Zvedla jsem ruku, aby chvilku počkal. Koutkem oka jsem viděla, jak si Miro prohrábl vlasy a zamířil k ledničce. Ještě jednou jsem projela minulý měsíc a s přihnouřenýma očima hleděla na dněšní datum. Pak jsem odložila kalendář na své místo a pomalu se otočila k Mirovi. Ten akorát zavíral ledničku, když mě uviděl, jak zírám do země, zarazil se. Po chvilce jsem zvedla oči a střela se s těma jeho. S očekávám na mě koukal a v ruce si lehce pohazoval paprikou.</div><div><br /></div><div>"Opozdilo se mi to o pět dní," řekla jsem zamyšleným hlasem a v hlavě znovu počítala. Miro okamžitě položil papriku a přiblížil se ke mně. Lehce mi přitiskl ruce na bříško a usmál se.</div><div>"Viem, že to ešte nemusí nič znamenať, ale.." nedořekl a široce se usmál. Usmála jsem se spolu s ním a položila své ruce na ty jeho.</div><div>"Počkám ještě několik dní, pak si udělám test a nebo zajdu k doktoru," naklonila jsem se pro polibek.</div><div>"Pripravím raňajky," řekl, když jsme rozpojili naše rty.</div><div>"Bezva, skočím do sprchy," prošla jsem kolem něj a mířila do koupelny.</div><div><br /></div><div>Když jsem vylézala z vany, natřela jsem se tělovým mlékem a zastavila se u břicha. Pohladila jsem ho a přemýšlela nad tím, že bych skutečně byla těhotná a už za několik měséců se v mém břichu bude vyvíjet malé děťátko. Mé rozplývání přerušil Mirův hlas z kuchyně.</div><div><br /></div><div>"Miláčik!" zavolal a já uslyšela cinkat talířky. Rychle jsem na sebe hodila župan a vracela se zpět do kuchyně.</div><div><br /></div><div>Celé odpoledne jsem strávila doma, ležela jsme na pohovce v obýváku a buď to si četla knížku a nebo koukala na televizi. Miro odešel do posilovny, takže celý byt jsem měla jen pro sebe. Relaxovala jsem, ničím jsem se nestresovala, cítila jsem se tak dobře. Myslím, že jsem i dokonce na pár minut usnula a probudila mě až reklama, která - jako všechny - byla strašně nahlas.<br />V šest večer se vrátil Miro, vyprávěl, jak si pěkně dal do těla a koho tam potkal. Pak si přisedl ke mně a udělali jsme si filmový večer.<br /></div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-33-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-33-dil Ano, šéfe? Thu, 12 Apr 2012 19:45:00 +0200 <div>Ano, šéfe? - 32. díl</div><div>díl úplně o ničem..:D</div><hr /><div><br /></div><div>Za pár dní už jsem byla doma, Miro už na mě čekal před nemocnicí. Staral se o mě jako bych byla po nějaké závazné a dlouhé operaci. I když jsem mu říkala, že jsem v pohodě, že bych to zvládla i sama.. bavilo mě, že se takhle staral. Do schodů mě málem vzal do náručí, ale díky mému protestu a křečovitého držení se zábradlí.. mě nechal. Pak jsem si vybalila to málo, co jsem v nemocnici potřebovala a odešla do obýváku. Pohodlně jsem se usadila a pustila televizi. Po chvilce jsem otočila hlavu, abych zjistila, co Miro dělá. Stál opřený o stěhu, v ruce držel sklenici s vodou a díval se na mě.</div><div><br /></div><div>"Copak?" zeptala jsem se s úsměvem a ztlumila televizi. Zasněně se usmál, sklonil hlavu a zadíval se na skleničku. Vyčkávala jsem.. Pak zvedl hlavu a šel ke mně.</div><div>"Teraz už nám to pojde. Babatku už nič nebráni," usmál se a posadil se na okraj sedačky. Pohladil mě po vlasech a opatrně si mě přitáhl k sobě. Uvelebila jsem se v jeho náručí a hlavu si opřela o jeho hruď.</div><div>"Představ si, až se tu bude plazit malé miminko.. tady kolem pohovky," ukázala jsem prstem.</div><div>"To bude skvelé. Potom dokončíme izbičku," pohladil mě po zádech a zavřel oči. Oba jsme byli ticho, zabraní do svých myšlenek. Ale pak jsem opatrně zvedla hlavu, Mirovo oči byly stále zavřené, jeho hruď se klidně zvedala. Mírně jsem se otočila, abych viděla na televizi a nechala ho spát. Byl unavený, teď toho bylo moc.. jak u nás dvou, tak i v práci, jak jsem slyšela. Potřeboval to..</div><div><br /></div><div>Za oknem byla už tma, odsedla jsem si od Mira a přikryla ho dekou. Televizi jsem nechala potichu běžet a odešla do kuchyně. Za chvilku se ozval zvonek u dveří, Miro se trhnutím probudil. Zmateně se podíval na pohovku.</div><div>"Zlatko?" zavolal.</div><div>"Jdu otevřít," zahučela jsem z předsíně. Za dveřmi stála Kamila s Petrem. Kamila mě okamžitě obejmula a vyptávala se mě, jak jsem na tom. To už se do předsíně připlazil Miro, s rukou ve vlasech a ospalýma očima.</div><div>"Čauko," řekl ochraptělým hlasem.</div><div>"Jsme tě probudili, co?" zasmál se Petr, "říkal jsem, že jsme to mohli vyřídit až zítra v práci," otočil se na Kamilu.<br />"Ale já chtěla vidět Markét," pokrčila rameny.</div><div>"Veď sa nič nedeje.. poďte dalej," řekl s úsměvem a Miroa Petr se přesunuli do obýváku.</div><div><br /></div><div>Kluci se bavili mezi sebou, řešili něco ohledně práce. A Kamila mi v kuchyni popisovala Mirovo počínání, když se dozvěděl, že jsem v nemocnici. Popisovala jeho výrazy naprosto dokonale, neubránila jsem se smíchu. Pak se ona vyptávala mě, jak to teď spolu máme. Řekla jsem jí, co se stalo v nemocnici, když za mnou přiběhl. Byla nadšená.. a už plánovala, že by mi pak mohla chodit s mimčem na procházky, hlídat.. Široce jsem se usmívala, bude to skvělé. Jsem moc ráda, že mám kolem sebe kamarády, kteří mi budou pomáhat...</div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-32-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-32-dil Ano, šéfe? Sun, 08 Apr 2012 19:50:00 +0200 <div>Ano, šéfe? - 31. díl</div><hr /><div><br /></div><div>Zaparkoval před nemocnicí, vyběhl z auta a za chvilku už vbíhal do vstupní haly. Rozhlédl se, rychlým krokem prošel kolem zástupu lidí, kteří čekali na výtah. Zastavil se u okénka "Příjem a informace".</div><div>"Dobrý deň, hledám Markétu Procházkovou," řekl rychle a prstama zabouchal na desku u okénka. Postarší paní na něj chvíli zůstala koukat a pak se sklonila oči k počítači.</div><div><br /></div><div>"Markétu Procházkovou?" zeptala se se vzdviženým obočím.</div><div>"Áno.. som jej priaťel," hodil jsem netrpělivě hlavou.</div><div>"Dobře, je v druhém patře na lůžkovém oddělení C.. a pokoj jee.. číslo 7." Miro v rychlosti poděkoval a už chvátal k výtahům, ale když viděl, že ten dav lidí se vůbec nezměnšil, otočil se a mířil ke schodům. Vyšel jedny schody, druhé a už hledal oddělení C.</div><div><br /></div><div>"Tu je to jako v bludisku!" sykl a stále přidával na rychlosti a díval se na všechny strany. Konečně dorazil až do svého cíle. Najít ten správný pokoj už nebyl žádný problém. Sice návštěvní hodiny byly až za hodinu, ale to mu bylo jedno, vzal za kliku a otevřel dveře. Uviděl ji, ležela na nemocniční posteli, akorát otevřela oči, když vstoupil do místnosti.</div><div><br /></div><div>Markéta</div><div><br /></div><div>Trhnutím jsem se probudila a hned uviděla Mira, který stál u mé postele.</div><div>"Čo si to urobila?!" řekl rozklepaným hlasem. Vzepřela jsem se na loktech a dívala se na něj. Stál jako přimrazený a stále dokola opakoval svou větu.</div><div>"Miro.. já nechápu..."</div><div>"Čo nechápeš.. prečo si dala bábatko preč?" se smutnýma očima se ke mně přiblížil.</div><div>"Počkat.. co? Miminko?" zavrtěla jsem hlavou.</div><div>"Kamila mi povedala, že si išla na nejaký zákrok." Zavřela jsem oči a usmála se.</div><div>"Miro, pojď sem," natáhla jsem ruku a on se posadil na mou postel, "ten zákrok byla laparoskopie.. měla jsem nějaký srůsty, který by mi mohly dělat problémy při otěhotnění," řekla jsem a mlčky pozorovala Mira.</div><div>"Uuf! Tolko som sa bál, že," oddychl si a zaklonil hlavu.</div><div>"Nikdy bych nešla na potrat.. víš, jak moc si miminko přeju," promluvila jsem tiše. Miro se na mě podíval, posunul se ke mně blíž a přitiskl si mě k sobě. Bylo skvělé zase ho cítit, být v jeho náručí.</div><div><br /></div><div>"Prepáč mi," řekl a já k němu zvedla hlavu, "strašne som žiarlil a.."</div><div>"Pššt," přitiskla jsem mu ukazováček na rty, "miluju tě." Miro se doširoka usmál.</div><div>"A ja tebe," políbil mě.</div><div>"Ty ses bál," usmála jsem se.</div><div>"Ani nevieš ako. Lietal som po nemocnici ako blázon.. nemohol som to nájsť," uchechtl se. Nad tou představou jsem se musela zasmát. Miro mě pohladil po tváři a zůstal u mě, dokud ho nevyhnaly sestřičky...</div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-31-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-31-dil Ano, šéfe? Thu, 05 Apr 2012 20:10:00 +0200 <div>Ano, šéfe? - 30. díl</div><hr /><div><br /></div><div>Komunkace mezi mnou a Mirem už se zlepšila, už jsme vypadali víc jako pár, než jako rozhádaní spolubydlící. Ale přeci jen.. stále to nebylo ono. Ani jsem Mirovi neřekla, že jsem byla v pátek u doktora.</div><div><br /></div><div>V pondělí jsme do práce odešli spolu, jen jednoduchým "ahoj" jsme se rozloučili před sekretárnou, smutně jsem zůstala stát přede dveřmi a dívala se na Mira, který vycházel schody do své kanceláře. Kamila už seděla za stolem, usrkávala kávu a luštila křížovku. Kdybych ji nepozdravila, tak si mě ani nevšimla. Okamžitě odložil propisku a otočila se.</div><div><br /></div><div>Dívala se na mě smutnýma očima, mlčela, čekala, až začnu mluvit já sama. Ale nechtěla jsem nic rozebírat.. vlastně ani nebylo co. Všechno bylo stejné, věci se o moc nezlepšily. Takže jsem jen zavrtěla hlavou a sklopila oči. Kamča se po chvilce zvedla a pevně mě objala. Ano, tohle jsem potřebovala, cítila jsem se tak prázdná. Tak moc mi chyběl můj Miro, takový jaký byl před pár týdny. Teď ho nic nezajímalo, stále mi dával najevo, že je to jen moje chyba.</div><div><br /></div><div>Odpoledne</div><div><br /></div><div>Miro vešel do sekretárny, odložil na nejbližší stůl nějaké papíry, zdělil stručné instrukce. Pak si strčil ruce do kapes a rozhlédl se po místnosti. Očima hledal Markétu, jeho oči se zastavili u jejího stolu, tam ji nenašel, proto svůj pohled zaměřil na malou kuchyňku, ale ani tam nebyla. Zarazil se, znovu se rozhlédl po místnosti, ale stále ji nemohl najít. Věděl kam má jít.. za Kamilou.</div><div><br /></div><div>"Kde je Markéta?" zeptal se a upřeně se zadíval na Kamilu.</div><div>"Odešla asi před hodinou.. nebo před dvěma.." řekla a zamyšleně se podívala na hodinky.</div><div>"Odišla? A kam?"</div><div>"No, do nemocnice na nějaký zákrok," řekla. Miro zbledl, chytl se hrany stolu.<br />"Čože?" začal panikařit. 'Zákrok.. čo keď bola tehotná? A kvoli mňa.. nie!'</div><div>"No, v pátek byla u doktora a dneska šla.. počkej, ona ti to neřekla?" vykulila oči.</div><div><br /></div><div>Ani neodpověděl, vyběhl z sekretárny, nahoru do kanceláře, popadl bundu a klíče od auta. A už běžel zase dolů, nasedl do auta a velkou rychlostí se rozjel směr nemocnice. Byl nervozní a zároveň naštvaný.. na sebe. Zastavil na semaforu, klepal prstama do volantu. Rozsvítila se zelená, ale auto před ním se ani nepohnulo. Miro dlouze zatroubil a zanadával! Konečně se rozjel, jel rychle.. tolik se bál, že příjde pozdě!</div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-30-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1204/ano-sefe-30-dil Ano, šéfe? Sun, 01 Apr 2012 20:33:58 +0200 <div>Ano, šéfe? - 29. díl</div><hr /><div><br /></div><div>Noc jsem probrečela na pohovce v obýváku, k ránu jsem na chvíli i usnula. Akorát jsem otevřela své opuchlé oči, když Miro otevřel dveře ložnice. Krátce se na mě podíval, nadechoval se, aby něco mohl říct. Pozorně jsem se na něj dívala a beze slova čekala. Pak dlouze vydechl, sklopil hlavu a šel do kuchyně. Pomalu jsem se zvedla, položila si hlavu do dlaní a potlačovala další nával slz. Celá rozlámaná a totálně unavená jsem pak přišla za Mirem do kuchyně. Seděl za stolem, kousal suchou housku a před sebou měl položené noviny.</div><div>Vzala jsem z lednice jogurt a sedla si ke stolu. Hned co jsem si sedla, tak se Miro zvedl, uklidil všechno ze stolu a šel do koupelny. Nešťastně jsem vzdychla a otevřela jogurt. Po několika minutách Miro vyšel z koupelny, ale nevrátil se do kuchyně, naopak začal se v předsíni oblíkat. Otočila jsem hlavu a dívala se na něho, jak si upravuje vlasy v zrcadle a pak si oblíká bundu.</div><div><br /></div><div>"Nepočkáš na mě?" zeptala jsem se tiše.</div><div>"Mám veľa práce. Musím být za chvilku z kancelári," řekl a ani se na mě nepodíval, stále sledoval svůj obraz v zrcadle. Bez pozdravu odešel, vyhodila jsem ještě nedojedený jogurt a opřela se o linku. Nechápala jsem jeho chování, stále žárlil a jeho naštvanost se vůbec nezmírnila a teď mě ještě ignoroval. Rychle jsem šla do koupelny, opláchla si obličej studenou vodou, abych se nějak dala dohromady. Pak jsem pospíchala, abych v práci byla včas.</div><div><br /></div><div>Do práce jsem přiběhla a hned ve dveřích do sekretárny jsem vrazila do Kamily. Ta když se na mě podívala, zděsila se.</div><div>"Bože, co se ti stalo?" ptala se a zkoumala moje oči. Unaveně jsem se usmála a mávla rukou.</div><div>"To nic," obešla jsem ji, ale ona mě rychle předběhla a opět se mi postavila do cesty.</div><div>"Miro ti ublížil..?" zeptala se nejistě a zkoumala, jestli nemám nějaké modřiny.</div><div>"Ježiši to nee!! To vůbec! Jen," povzdychla jsem si, "pohádali jsme se a on se mnou od včerejška nemluví." Kamila mě odtáhla k naším stolům a hned se mě vyptávala proč. Když jsem jí vše pověděla a já se uklidnila, pustila jsem se do práce. Po chvilce mi Kamila podala dopis.</div><div><br /></div><div>"Tohle dneska přinesli," s těmito slovy mi dopis předala. Roztrhla jsem obálku, bylo to od mého gynekologa, abych se ještě tento týden stavila. Nechápala jsem proč, ale hned jsem si to napsala do diáře.. na pátek...</div><div><br /></div><div>"Nechceš udělat něco k večeři?" zeptala jsem se Mira, který seděl v obýváku u televize a od té doby, co se vrátil z kanceláře, se mnou opět nepromluvil ani slovo.</div><div>"Nemám hlad," řekl chladně a přepl na jiný kanál.</div><div>"Mlčením se nic nevyřeší," řekla jsem, ale žádné reakce jsem se nedočkala. Ani já jsem nejedla, pouze jsem pila černou kávu a seděla v kuchyni a dívala se na Mira. Parkrát se na mě podíval, ale když uviděl, že se na něj dívám, okamžitě otočil hlavu zpět k televizi. Jestli se nic nezmění.. tak takhle to dál nepůjde..</div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1203/ano-sefe-29-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1203/ano-sefe-29-dil Ano, šéfe? Thu, 29 Mar 2012 19:15:00 +0200 <div>Ano, šéfe? - 28. díl</div><hr /><div><br /></div><div>"Je mi líto slečno Markéto," řekl mi můj gynekolog, když jsem se posadila na židli u jeho stolu. Sklesla jsem a koukla na doktora.</div><div>"S přítelem se opravdu snažíme," řekla jsem tiše.</div><div>"Jak dlouho se snažíte?" zeptal se a krátce koukl do papírů.</div><div>"Pár týdnů. Vím, že to není moc, ale oba si," zarazila jsem se a pokrčila rameny.</div><div>"Nevzdávejte to," mile se na mě usmál, "zhruba za měsíc zase přijďte." Zvedla jsem se, poděkovala, rozloučila a odcházela z ordinace.</div><div><br /></div><div>Pomalu jsem se vracela do práce, měla jsem špatnou náladu.. ne špatnou, jen jsem byla smutná. Tolik jsem si přála, aby mi doktor řekl, že jsem těhotná. Chtěla jsem cítit ten pocit štěstí a vidět Mirovo rozzářené oči. Vyšla jsem schody a rovnou mířila k Mirovi do kanceláře, vstoupila jsem zrovna, když Miro telefonoval. Zvednutím prstu mě požádál o strpení a rychle mluvil do telefonu. Sedla jsem si na Mirovu židli a hlavu jsem si opřela o Mira, který stál vedle mě a stále telefonoval.</div><div><br /></div><div>"Prepáč," omluvil se Miro, když položil telefon.</div><div>"V pořádku," řekla jsem tiše a obejmula ho kolem pasu.</div><div>"Stalo sa niečo?" zeptal se a sklonil se ke mně.</div><div>"Byla jsem u toho doktora," koukla jsem na něj.</div><div>"A čo.. čo hovoril?" začal se horlivě vyptávat. Koukla jsem mu do jeho teď zvědavých očí a zesmutněla ještě víc.</div><div>"Markétka.. čo sa stalo?" vzal můj obličej do svých dlaní-</div><div>"Nejsem těhotná," moje oči se zalili slzami.<br />"Ale no tak, miláčik. Poď ku mne," řekl a pevně mě objal, "budeme to skúšať dalej. Veď to je iba pár týždňov," políbil mě na čelo a opět si mě k sobě přitiskl. Za chvilku jsem se mírně odtáhla a otřela si oči.</div><div>"Já vím, jen je mi to líto," pokrčila jsem rameny a pohladila ho po tváři.</div><div>"Ty moja," usmál se a opřel si čelo o to mé. Usmála jsem se a po chvilce se zvedla, odešla jsem do sekretárny.</div><div><br /></div><div>Za čtrnáct dní jsem se s Mirem strašně pohádala, opě začal žárlit na Patrika. Vyjel na mě, že s ním určitě něco mám, když mě v práci objímal a líbal na tvář. Nenechal si nic vysvětlit. Patrik mi pouze dodatečně přál k svátku, ale pro Mira to byla jen výmluva. Celou cestu z práce se mnou ani nepromluvil, stále zrychloval krok a když už jsme byly v naší bytovce a on rychle vyběhl po schodech nahoru, ani na mě nepočkal a zabouchl mi dveře. Zarazila jsem se a sedla si na schody, přemáhala jsem slzy. Miro přeci nemá důvod žárlit, ale on si nedá nic vysvětlit. Naštvaně jsem se zvedla a otevřela dveře.<br /><br />Miro stál v kuchyni opřený o kuchyňskou linku s rukama složenýma na prsou. Došla jsem k němu, mrskla kabelku na linku.</div><div>"Miro.." začala jsem, ale Miro se přestal opíral a chtěl odejít.</div><div>"Nechoď nikam. Musíme to vyřešit," opřela jsem se mu rukama o prsa a mírně ho zatlačila zpátky. Miro zaťal ruce v pěst a sekaně se nadechl.</div><div>"Prosím poslouchej mě," řekla jsem klidně a zadívala se mu do očí.</div><div>"Nechcem nič počuť?" odvrátil ode mě zrak.</div><div>"Ale.." zavřela jsem bezmocně hlavou.</div><div>"Nechaj ma byť," odstrčil mě a zavřel se v ložnici... </div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1203/ano-sefe-28-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1203/ano-sefe-28-dil Ano, šéfe? Sun, 25 Mar 2012 19:30:00 +0200 <div>Ano, šéfe? - 27. díl</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>Po nějaké době jsme se s Mirem domluvili, že se začneme pokoušet o miminko. Nenásilně jsme se o to snažili, nechtěli jsme nic uspěchat, dávali jsme tomu čas. Hrozně jsem si miminko přála, ale nechtěla jsem se na to přání tak moc upínat, protože jsem věděla, že hned to nebude.. vím, že to potřebuje čas. Nechtěla bych být pak zklamaná.<br />Miro mě příjemně překvapil, když jsem přišla z práce domů. V předsíni a v koupelně jsem ráno nechala trochu nepořádek, protože jsem byla líná vstávat, a pak jsem samozřejmě nestíhala. Měla jsem v plánu to všechno uklidit, ale už nebylo co. Odložila jsem kabát a šla do kuchyně, Miro akorát prostíral stůl.</div><div><br /></div><div>"Ideš akurát včas. Jedlo už je hotové," usmál se na mě, upravil poslední nedokonalosti, přišel ke mně, letmo mě políbil a už zase byl u linky a připravoval talíře.</div><div>"Nechceš s něčím pomoct?" zeptala jsem se.<br />"Nie nie. Sadni si, ja to zvládnem," řekl stále otočený ke mně zády. S úsměvem jsem pokrčila rameny a sedla si na své obvyklé místo. Ani jsem se nenadála a Miro už nosil na stůl.</div><div><br /></div><div>"Á, tvoje specialitka," usmála jsem se a natáhla se pro polibek.</div><div>"Tak samozrejme," zazubil se a sedl si naproti mně. Rychle jsme si popřáli dobrou chuť a pustili se do jídla. Bylo to vynikající.. jako vždycky. Bříško bylo spokojené, pěkně napapané. Miro rychle uklidil ze stolu, chtěla jsem pomoct, ale zarazil mě. Chvilku jsme poseděli u stolu, a pak Miro navrhl večerní procházku..<br />Jen jsme na sebe hodili bundy a už sebíhali schody.</div><div><br /></div><div>Šli jsme naší ulicí, slunce už se pomalu chystalo ke spánku. Propletla jsme naše ruce a mlčky šli po chodníku. Akorát jsme procházeli kolem jedné bytovky, do které právě vjížděla maminka s kočárkem a v závěsu byl její přítel.. možná že i manžel. Široce jsem se usmála a koukla na Mira, díval se stejným směrem jako před chvilkou já.</div><div><br />"Takhle taky budeme voziť kočiarik," řekl, otočil se na mě a pevně mi stiskl ruku.</div><div>"Už se na to těším," zastavila jsem se a otočila se k němu čelem. Konečkem prstu přejel přes můj nos, a pak si mě za bradu přitáhl ke svým rtům.</div><div><br /></div><div>Na příští víkend - jelikož Mirovi odpadlo školení - jsme si k sobě pozvali Kamču s Petrem. Uděláme si společný večer, myslím, že o zábavu rozhodně nouze nebude.. oba dva jsme se těšili. </div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1203/ano-sefe-27-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1203/ano-sefe-27-dil Ano, šéfe? Thu, 22 Mar 2012 19:50:00 +0100 <div>Omlouvám se.. že teď moc nepřidávám FFky.. ale nějak není čas.. zítra snad sednu a něco napíšu.. :)</div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1203/omluva http://mirosmajda-ff.blog.cz/1203/omluva About me Wed, 21 Mar 2012 19:50:00 +0100 <div>Ano, šéfe? - 26. díl</div><hr /><div><br /></div><div>Když jsem ráno otevřela oči, bylo něco okolo deváté hodiny, tak jsem uslyšela Mirův zpěv, který se ozýval z koupelny. Oblékla jsem se do županu, který jsem měla přehozený přes křeslo a pomalým krokem šla do koupelny. Otevřela jsem dveře a snažila se na sebe nějak upozornit, ale tak, aby se Miro nevylekal. Naštěstí si mě všiml, když jsem zavírala dveře. Vystrčil hlavu ze sprchového koutu a přes tekoucí vodu na mě promluvil.</div><div><br /></div><div>"Prebudil som ťa?" S úsměvem jsem zavrtěla hlavou, a pak jsem si skousla ret.</div><div>"Jsem ráda, že jsem teď tu takhle zastihla," naklonila jsem hlavu nastranu a dívala se na něj zpod svých řas. Tenhle můj pohled Miro moc dobře znal, šibalsky se usmál a čekal, co udělám dál.</div><div><br /></div><div>Nechala jsem ze svých ramen spadnout župan, a pak přes hlavu přetáhla noční košilku. Usmála jsem se na Mira a po špičkách šla k němu. Podal mi ruku a zatáhla do sprchového koutu, rukama jsem přejela přes jeho ramena. Miro mě chytl pevně za boky - až jsem se zatřásla touhou -, očima přejel po mém obličeji a hned se sklonil, aby mě polaskal na krku. Po chvilce jsem vzala jeho obličej do rukou a nasměrovala ho na své rty. Přímo jsem se třásla, tolik jsem ho jeho rtech toužila. Hned jak se naše rty poprvé dotkly, cítila jsem, jak námi projela neuvěřitelná dávka energie.</div><div><br /></div><div>Líbali jsme se jako o život, ztrácela jsme dech, Miro se se mnou otočil a přitlačil mě na stěnu sprchového koutu, stále byla puštěná sprcha, voda nám stékala po nahých tělech. Miro se ke mně přitiskl, cítila jsem, jak je vzrušený. Potom se Miro odtrhl od mých rtů, díval se na mě vzrušeným pohledem, z jeho pootevřených rtů vycházel přerývaný dech, nedočkavě mě zvedl, rychle jsem obmotala nohy kolem jeho pasu...</div><div><br /></div><div>***</div><div>"Stýskalo se mi," řekla jsem, když jsem zbalená v ručníků stála před zrcadlem v koupelně a vysoušela si mokré vlasy. Miro ke mně přistoupil s ručníkem okolo pasu, odhrnul si vlasy z očí a obejmul mě kolem pasu.</div><div>"To aj mňa," políbil mě na rameno, "mimochodom.. lepšie privítanie som si nemohol priať," tiše se zachechtal a přitiskl se mi ze strany na krk.</div><div>"Asi by som mal cestovať častejšie," zasmál se. Rychle jsem se otočila a šťouchla do něho.</div><div>"Ať tě to ani nenapadne! Nepustím tě," zachichotala jsem se a pevně ho chytla kolem pasu.</div><div><br /></div><div>Opět jsem se zabalila do županu a šla přichystat snídani, Miro mezitím v ložnici vybaloval věci ze své cestovní tašky. Po chvilce přišel už oblečený do bílého tílka a sportovních teplácích. Protáhl se a posadil se ke stolu.</div><div><br /></div><div>"Večer pojdem do fitka," napil se čaje, "nechcela by si ísť so mnou?"</div><div>"A zítra se nehnu ne?" zasmála jsem se.</div><div>"Len sa trochu pretiahnúť," usmál se a pusil se do snídaně.</div><div>'To bych mohla..,' zauvažovala jsem. Po chvilce jsem souhlasila...</div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1203/ano-sefe-26-dil http://mirosmajda-ff.blog.cz/1203/ano-sefe-26-dil Ano, šéfe? Sat, 17 Mar 2012 20:05:00 +0100 <div>Making of Don´t close your eyes..</div><div>Oficiální klip v průběhu dubna.. ;)</div><div><span style="color:#fff"><a href="http://www.maxjasonmai.com/"><span style="color:#fff">Max Jason Mai</span></a></span></div><div><span style="color:#fff"><a href="http://www.facebook.com/maxjasonmai"><span style="color:#fff">Max Jason Mai - facebook</span></a></span></div><div><div id="youtubefbcd"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/eP35jWKTP1o/0.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/eP35jWKTP1o","youtubefbcd","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},{"wmode":"transparent"},{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div> http://mirosmajda-ff.blog.cz/1203/making-of-don-t-close-your-eyes http://mirosmajda-ff.blog.cz/1203/making-of-don-t-close-your-eyes About me Fri, 16 Mar 2012 19:28:29 +0100